Úplně na začátku si dejme otázku: Co je beauceron?

Otázka není jednoduchá. Zařadit ho lze mezi psy ovčácké, honácké i pastevecké. Kdybychom byli ve Francii-zemi původu beaucerona, bylo by to o mnoho snazší. Ve francii totiž mají pro všechny tyto psy společné označení BERGER.

Důležitý data ve vývoji plemene:

1387
první zprávy o předcích BC. byl popsán pastevecký pes hlídající dobytek se schopností být kdykoliv nasazen na medvědy,vlky či kance. Označení pro tyto psy bylo-„mastin“
1707-1799
Burbon popsal roli psa „matina“-hlídá stádo, ale nepopohání
1809
stanoven rozdíl mezi psy ovčáckými a pasteveckými
Abbé Rozier rozdělil Bergery
na psy z rovin-Chien de Brie (vrozená poslušnost a obratnost)
na psy z hor (silný, nebojácný, robusní s hrubou a krátkou srstí)
1863
na světové výstavě VE FRANCOUZSKÉ Paříži, v Jardin d´Acclimation bylo poprvé předvedeno 13 francouzských Bergerů ( mohutní, silní, se vztyčeným uchem, černí s pálením podobní vlku)
1867
upřesnění původu beaucerona-jako předchůdce byl označen jeden z dvou typů nejstarších Bergerů, který vypadal jako špatně učesaná kolie postrádající měkkost (viz.obr.)
1888
rozdělení beauceronů a briardů pro výraznou odlišnost exteriéru
1896
formulace charakteristických znaků dvou nejstarších Bergerů a založení klubu
1927
založen samostatný klub pro beaucerony
1985
první beauceron v Čechách




BERGER DE BEAUCE 1926

Plemeno toto patří mezi nejproslulejší z francouzských ovčáků vůbec. Beauceronští ovčáci jsou velmi silní, statní a celý jejich zjev jest obrazem síly a zmužilosti, aniž by to bylo na úkor jich eleganci. Pes vyznačující se těmito vlastnostmi musí býti velmi vzhledný a graciósní. Zvláštní známkou těchto psů jsou dvojité paspárky – ostruhy, což někteří chovatelé považují za chybu, kterou však nezdařilo se dosud odstraniti, neboť se přesně dědí. Tato ostruha vadí psu při běhu a tak při posledním sezení soudců této racy, jednáno bylo o tom, aby ostruha tato byla výběrem plemeniva odstraněna, než většina rozhodla se proto, by se tak nestalo, jelikož jest to známkou, vlastní tomuto psu.
Nynější typ této racy datuje se od r. 1896. Vznikl křížením starého Beaucerona s jinými druhy psů ovčáckých. Původní Beauceron byl psem výborné jakosti. Byl jedním z nejlepších hlídačů stád, sice menší než nynější, ale měl velmi inteligentní a výraznou hlavu. Byl vychován výběrem plemeniva s výbornými tělesnými tvary. Dnešní typ nemůže se ještě pokládat za ustálený ani pokud jde o zevní vzhled ani co se týče tvarů těla. Má hrubou, prostředně dlouhou, plstnatou srst, ocas buď kupírovaný, nebo jest již od narození bez ocasu. Nejčastějšími jsou psi mající černý plášť a nohy plavé nebo velmi světlé a potom šedě popelaví.
Beauceron jest nejlepší francouzský ovčácký pes ke hlídání stád. Kdo potřebuje statného, výborně pracujícího a inteligentního psa, nemůže si přát lepšího, než jest tento. Na výstavách a velmi světlých noh. Během několika let postava jeho se zvětšila, původní pálená barva stala se živější a nyní odpovídá as barvě červených settrů. Nynější typ Beaucerona jest tudíž zcela nový. Jest proto nemožno žádati na něm, aby konal takové služby jako starý Beauceron, který jsa vychován po mnoha desítiletí, měl ustálené tvary těla, jakož i jiné nutné pro ovčáka vlastnosti, jako sílu, statnost a inteligenci. Mělo se při zušlechťování jeho hleděti spíše na vytříbení jeho duševních vlastností a nikoliv k docílení větší velikosti a ladného vzhledu. S nynějším typem byli mnozí chovatelé velmi zklamáni a vzdali se jeho chovu, vyhledávajíce spíše přímé potomky starého Beaucerona.
Pes nynějšího typu jest dobře rostlý, svalnatý a má tuhé tělo. Měří 60-70cm a feny 60-65 cm. Ku práci jsou způsobilejší psi menší, příliš velicí bývají neobratní a leniví. Dobře vyvinutý pes váží 28-35kg, feny 22-25kg.
Hlavu má dlouhou, čelo ploché, sklon čela ke hřbetu nosnímu nepříliš znatelný, čenich prodloužený, nos vždy černý, čelisti silné a mohutné, oči prostřední, ani příliš kulaté ani vystupující, živé a inteligentní, barvy kaštanové nebo tmavé, ušní boltce krátké, vzpřímené, krk silný a svalnatý, plece zaokrouhlené, šikmé, hrudník hluboký, široký a dobře vyklenutý, hřbet rovný a silný, kříž poněkud sešikmený, břicho přirozeně vtaženo, bedra krátká, svalovitá, zadek nepatrně vystupující, velmi dlouhý zvláště u fen, ocas slabě zapeřený, volně dolů mezi nohama svislý a na konci mírně zahnutý. Nohy jeho vyznačují se silnými kostmi, pevnými svaly a pravidelnou kolmou postavou s dobře uzavřenými tlapkami, černými drápy, jež jsou pěkně zahnuté a mozolným tvrdým chodidlem. Kůži má velmi jemnou. Srst na hlavě má krátkou, hrubou, tvrdou a as 2-3cm dlouhou. Na těle má srst lesklou, hladkou, na zadní straně stehen a ocasu jest srst mírně zkadeřená. Barva srsti jest černá, nebo černá s pálenými odznaky, na dolních končetinách plavá nebo pálená, nebo červená, kterýžto druh jest nejvíce hledán a ceněn. Dále bývají psi plaví, nebo uhlovitě rezaví, šedí, nebo šedí s černými skvrnami a okončetinami plavými nebo pálenými. Pro práci dává se přednost psům barvy černé s pálenýma nohama. Psi barvy šedé s černými skvrnami zanikají. Dřívě byli velice hledáni psi barvy plavé, jako dánské dogy, anebo červenošedé barvy.
Beauceron jest statný, velice bystrý, inteligentní, poslušný i odvážný, bývá však i rvavý. Původně používán byl pouze k hlídání stád, později pak i k různým jiným účelům a slouží hlavně jako pes policejní, k obraně a k hlídkám. Dá se velmi lehce cvičiti a může býti i chován v bytech i k zábavě a hře pro děti. Ve Francii má velmi četné přívržence a mnoho se chová. Jeho krásná, lesklá černá srst dá se snadno udržeti v čistotě. Jeho přítulnost ku svému pánu činí jej velmi oblíbeným průvodcem na cestách i na procházkách ve městech. Jest i velice poslušný a lidem imponuje svým mohutným zjevem a silou.
Vady: dlouhá srst po stranách trupu, nestejně postavené, svislé nebo kupírované uši, světlý nos, světlé oči, nestejnorodá, jako zježená srst nebo srst úplně hladká, tělo příliš slabé nebo velmi silně vyvinuté, lokty odstávající, dlouhé nohy, plochý hrudník, plochý hrudník a kočičí tlapky.

Převzato z encyklopedie:
CHOV UŠLECHTILÝCH A UŽITKOVÝCH PSŮ z roku 1926, MVDr. Fr. Dvořák)
Podklady zaslala E. Havlová