CANISTERAPIE

         Canisterapie je terapie, při které se využívá pozitivního vlivu psa na psychický i fyzický stav klienta. Je dokázáno, že pes má uklidňující vliv na hyperaktivní děti a naopak dokáže přimět k aktivitě děti, které nereagují na jiné podněty. Při aktivitách se psy nenásilně procvičujeme hrubou i jemnou motoriku. Přítomnost psa snižuje krevní tlak.
         Při polohování (kontaktní ležení klienta a psa popř. psů dochází k prohřátí svalů a uvolnění spasmů. Pes se stává bytostí, které je možno se svěřit. Pro některé klienty je komunikace se psem přijatelnější než s druhým člověkem a právě pes se může stát určitým komunikačním kanálem mezi klientem a terapeutem.

Rozdíly mezi dvěma úrovněmi canisterapie. Obecný pojem canisterapie zahrnuje: 1) tzv. společenskou činnost - tj. návštěvy "pro radost", jejichž hlavním smyslem je pozvednutí kvality života klientů, např. v domově důchodců 2) a terapeutickou činnost se záměrem podílet se na léčbě určitého typu postižení. Oba tyto druhy mají zásadní význam pro klienty a k oběma je potřeba průprava ze strany canisterapeutického týmu. U společenské činnosti je jím psovod a pes, kteří prošli canisterapeutickými zkouškami. U terapie jako takové je jimi terapeut a pes, taktéž přezkoušení. Terapeut má mít navíc také znalosti o různých druzích postižení a možných aplikacích canisterapie.
Léčebné účinky Canisterapie je určena pro tělesně postižené, mentálně postižené, pro staré a nemocné. Prolamují se bariéry při úzkostech, traumatech, depresích, návalech samoty a beznaděje, které přináší řada nemocí nebo stáří. Začíná to dotykem, pohlazením, úsměvem, několika slůvky. V člověku se zase začíná probouzet zájem o komunikaci a o okolní svět, zase začíná projevovat city. Terapie pomocí zvířat pomáhá při neurózách, epilepsii a autismu (porucha, která naruší schopnost navazovat vztahy), ale také nevidomým, neslyšícím, dětem postiženým obrnou a tak dál. K čemu všemu se dá využít, to odborníci intenzivně zkoumají. Jedno je však jasné. V přítomnosti zvířat, která dovedou vzbudit lásku člověka se cítíme bezpeční a milovaní. Dotek jemné srsti a pozorný pohled například psa, který naslouchá, neodmlouvá a nekritizuje prospívá jak zdravým, tak nemocným. A může pomoci i tehdy, když člověku nepomáhají ani léky.
Pes vhodný pro canisterapii musí mít:
·výborný zdravotní stav - vhodný věk - minimálně 15 měsíců, horní věkovou hranici omezuje pouze zdravotní stav psa
- sebejisté, vyrovnané a klidné chování - k lidem i ostatním zvířatům
- dobrou poslušnost a souhru se svým psovodem
- schopnosti pro terapii
- přátelskou a vstřícnou povahu
Dále canisterapeutický pes:
- může být jakékoli rasy, velikosti a pohlaví
- může, ale nemusí, mít průkaz původu (vždy ale musí mít očkovací průkaz!!!)
- může být i z útulku, ale měli byste ho mít dostatečně dlouho a dobře ho znát
- může provozovat canisterapii i pod vedením jiného psovoda než je jeho "oficiální" majitel (majitel však musí s tímto písemně souhlasit)
- může mít za sebou výstavy nebo nějaký speciální výcvik, (což by mohlo přispět k Vašemu přijetí klientem, ale rozhodně se na to nebere ohled při zkouškách).
- Rozvoj citových schopností
- terapie v herně nebo venku – hlazení psa, mazlení (uspokojování potřeby něžnosti)
- navozování komunikace dítěte se psem – cílem je snížit nesmělost a uzavřenost a podpořit spontánnost projevu ve vztahu k jiným osobám
- při používání velkých psů - rozvoj pocitu bezpečí, při použití malých psů – rozvoj ochranitelských a pečovatelských postojů u dítěte
- při poznávání nových věcí ve společnosti zvířete odbouráváme neopodstatněný strach a odvádíme pozornost od vlastních potíží dítěte
- při použití skupinové terapie (více psů a více dětí) – rozvoj komunikace a zvládnutí chování v kolektivu
- Rozvoj rozumových schopností
- cílenou hrou a plněním úkolů budíme u dítěte zájem o určité aktivity s cílem zvyšovat dobu soustředění se na tuto činnost
- pozorováním chování psa, zkoumáním jeho stavby těla (uši, ocas, oči,…) rozvíjíme pozorovací schopnosti i správné návyky
- s použitím různých pomůcek (míče, kroužky) a zadáváním různých úkolů dítětem psovi se zlepšují komunikační dovednosti, rozšiřujeme slovní zásobu a zejména v oblasti logopedie i vyjadřovací schopnosti. Mohou se zde zapojit i výtvarné a hudební techniky
- k nácviku sebeovládání dítěte využijeme krmení psa či jiné situace, kdy je třeba psa nevyrušovat
- pro autisty, kteří mají svůj vlastní vnitřní svět a komunikují na jiné úrovni , je kontakt se zvířetem, které komunikuje jednoduše a jednoznačně srozumitelný. Autisty se zvířaty sbližuje jejich způsob myšlení- myšlenky probíhají v obrazech, a proto pes velmi dobře plní roli prostředníka v komunikaci s lidmi. Prostřednictvím psa můžeme zmírňovat u těchto dětí agresivitu, neboť ke zvířeti si najdou cestu rychleji a chovají se k němu lepším způsobem než k jiným členům rodiny.
- Rozvoj pohybových schopností
Formou různých společenských her (házení míčků, napodobování činností psa, dosahování vzdálených míst – překážková dráha, honění apod.) zvyšujeme u dětí motivaci k pohybu i jejich pohybové schopnosti, rozvíjíme hrubou i jemnou motoriku, ve společnosti psa učíme děti vhodně relaxovat. Terapeut volí činnost klienta se psem podle toho, zda je dítě samostatně pohyblivé nebo částečně či zcela imobilní. Velkým přínosem psa v práci s epileptikem je jeho schopnost varovat terapeuta 15 – 20 minut před záchvatem klienta (pes reaguje na změny v chování, pachu potu a elektromagnetického pole těla). Zajímavou zpětnou vazbou a motivací pro děti je v canisterapii možnost shlédnutí „hry“ se psem na videu. Velmi dobrým integračním momentem je vytváření terapeutických skupin s dětmi zdravými a handicapovanými. Příprava
Důležitá je příprava psa. Musí být vyběhaný, vyvenčený, přiměřeně nakrmený. Ideální počet dětí na canistetrapii je 3-5. Pro děti ve skupině je lepší návštěva více psů, lépe se o ně dělí, nemusí bojovat o přízeň. Prostory které vybíráme pro canisterapii by měly být prosty ostrých předmětů, hran a hrotů. Vhodné jsou venkovní ohrazené prostory, ale i tělocvična, nebo větší místnost. Výsledky terapie mohou v mnohém ovlivnit i takové vjemy, jako příjemné prostředí, vůně, tichá hudba a pod. Dbejte aby povely ke psu nevzbuzovaly strach, nebo úlek u pacientů. V prostředí je možné umístit pomůcky a hračky tak, aby pacienti nemohli zranit sebe, nebo jiné. Účast pacientům blízké osoby při několika prvních setkáních je žádoucí. Podle odborníků by mělo zvíře pracovat 1-2 hodiny týdně. Zkušební řád
- ZMP - zkouška mladých psů
- ZVV - zkouška vrozených vloh
- PDSDDZŠ - postižení dospělí, senioři, dětské domovy, zvláštní školy.
- LDN - léčebna dlouhodobě nemocných.
- PD - postižené děti (tělesně i mentálně)
- VZ - všestranná zkouška.
Pro představu, co takové zkoušky obsahují:
VZ - Všestranná zkouška
Ovladatelnost na vodítku. Vede cizí osoba za přítomnosti psovoda (bez obratů na místě)    10 b
Ovladatelnost bez vodítka s psovodem, bez obratů na místě    10 b
Sedni, lehni, vstaň bez vodítka u nohy psovoda    10 b
Aport v místnosti – předmět psovoda     10 b
Aport volný cizí předmět    10 b
Odložení za pochodu na 5 m    10 b
Klid psa při nárazovém zvuku a křiku    10 b
Pevné objetí psa kolem krku     10 b
Pošťuchování psa berlí, rukou, nohou, francouzskou holí    10 b
Reakce na invalidní vozík a klienta na vozíku    10 b
Reakce na pohybující se hračky ( autíčko na setrvačník, kočárek, otevřený deštník apod.)    10 b
Mírné tahání psa za srst, ohon a uši    10 b
Reakce na osoby a prostředí se silným pachem    10 b
Ukončení činnosti na povel psovoda a přivolání    10b
Vztah psovoda a jeho psa. Sahání do misky s krmením    10 b
Celkem    150
Minimální hranice    105